Copywriteřina

Když se ke mně dostane nová knížka, většinou si nejdříve prohlédnu obálku. Pak ji otevírám a přivoním k ní. To už je takový můj rituál. Následně postupuji úplně jinak, než uvádí Thomas C. Foster ve své knize Jak číst romány jako profesor (vydalo ji nakladatelství Host) . Namátkově zalistuji a přečtu si pár nahodilých vět. Až poté se přesouvám na první stránku, která je podle autora tou nejzásadnější částí celého románu. Právě tady najdete vše, co musíte vědět, abyste román mohli začít číst. Seznamte se s jeho 18 nejdůležitějšími aspekty. První strana je začátkem vyjednávání nebo - chcete-li - spolupráce autora se čtenářem. Autor do tohoto procesu vnáší opravdu hodně, ale to my také. Očekávání čtenáře (tohle dnes chci od tohoto románu) má stejnou váhu jako to autorovo (tohle potřebuji od čtenáře). Na první stránce se naše mysli poprvé potkávají. A rozhodne se, jestli vůbec bude nějaká druhá strana. (str. 55) Na první stránce zjistíte, jestli daný román vyhovuje vašemu vkusu. Pr

George Orwell svou obsáhlou autobiograficky laděnou reportáž o bídě napsal v roce 1931 , vydal ji o čtyři roky později. S tulákem a bezdomovcem si slavného spisovatele na první dobrou nespojí úplně každý, ale o této životní etapě napsal útlou knihu. Letos ji  vydalo nakladatelství Argo . Poodhalí vám život a možnosti chudých lidí v Paříži i Londýně. I když se jedná o subjektivně pojatý příběh, při jeho čtení se cítíte jako sociologové a výzkumníci, které vzal autor na krátkou dobrodružnou výpravu po noclehárnách, otrocké práci a charitativních organizacích. Seznámíte se s brutálními osudy; lidmi, kteří měli smůlu nebo těmi, kteří prostě v bídě vyrostli. Vše vám ale přiblíží přirozeně a tak nějak samozřejmě. Kniha Na dně v Londýně a v Paříži nenabízí ufňukané láteření nad nespravedlností světa. Orwell popisuje bezdomovectví jen jako odlišný životní styl. Nic zvláštního George Orwell v knize vystupuje jako pozorovatel, který ke svým zkušenostem přistupuje s určitou mírou zvěd