Copywriteřina

Když se ke mně dostane nová knížka, většinou si nejdříve prohlédnu obálku. Pak ji otevírám a přivoním k ní. To už je takový můj rituál. Následně postupuji úplně jinak, než uvádí Thomas C. Foster ve své knize Jak číst romány jako profesor (vydalo ji nakladatelství Host) . Namátkově zalistuji a přečtu si pár nahodilých vět. Až poté se přesouvám na první stránku, která je podle autora tou nejzásadnější částí celého románu. Právě tady najdete vše, co musíte vědět, abyste román mohli začít číst. Seznamte se s jeho 18 nejdůležitějšími aspekty. První strana je začátkem vyjednávání nebo - chcete-li - spolupráce autora se čtenářem. Autor do tohoto procesu vnáší opravdu hodně, ale to my také. Očekávání čtenáře (tohle dnes chci od tohoto románu) má stejnou váhu jako to autorovo (tohle potřebuji od čtenáře). Na první stránce se naše mysli poprvé potkávají. A rozhodne se, jestli vůbec bude nějaká druhá strana. (str. 55) Na první stránce zjistíte, jestli daný román vyhovuje vašemu vkusu. Pr

George Orwell svou obsáhlou autobiograficky laděnou reportáž o bídě napsal v roce 1931 , vydal ji o čtyři roky později. S tulákem a bezdomovcem si slavného spisovatele na první dobrou nespojí úplně každý, ale o této životní etapě napsal útlou knihu. Letos ji  vydalo nakladatelství Argo . Poodhalí vám život a možnosti chudých lidí v Paříži i Londýně. I když se jedná o subjektivně pojatý příběh, při jeho čtení se cítíte jako sociologové a výzkumníci, které vzal autor na krátkou dobrodružnou výpravu po noclehárnách, otrocké práci a charitativních organizacích. Seznámíte se s brutálními osudy; lidmi, kteří měli smůlu nebo těmi, kteří prostě v bídě vyrostli. Vše vám ale přiblíží přirozeně a tak nějak samozřejmě. Kniha Na dně v Londýně a v Paříži nenabízí ufňukané láteření nad nespravedlností světa. Orwell popisuje bezdomovectví jen jako odlišný životní styl. Nic zvláštního George Orwell v knize vystupuje jako pozorovatel, který ke svým zkušenostem přistupuje s určitou mírou zvěd

Když jsem byla malá, představovala jsem si spisovatele jako nejuvolněnější lidi na světě. V mých představách seděli za psacím strojem (jsem už starší ročník:) a prsty volně vyťukávali své postřehy na prázdné listy papíru. Jejich myšlenky plynuly přirozeně a lehce. Věděli, co chtějí říct, protože jejich nápady proudily uspořádané a jasné jako ..... Střih. Sedím za počítačem, každý den posílám své myšlenky na virtuální papír Google Dokumentů. Kromě jiného se často potýkám s tím, že nemůžu najít přilehavá přirovnání . Něco, co není jasné jako "facka" nebo "blesk z čistého nebe". Klient vás platí za kreativní text, který pomůže jeho účelům. Aby byl text tvořivý, musí obsahovat jiné stylistické prvky než ohraná klišé. Tady se vracíme k poslední větě z prvního odstavce: "jasné jako...." Takhle často vypadá začátek mého konce. Sedím za stolem, hraji všechny ty hry z Copyherny ( více o nich tady ) a stejně to šťavnaté a výstižné přirovnání nepřichází. Kam

Jako copywriter jste placen za to, že vymýšlíte příběhy. Pro různé lidi, společnosti, kampaně. Vždy začínáte výzkumem, abyste našli potřebné styčné body, ze kterých je poskládáte. Následně je musíte okořenit tak, aby byly důvěryhodné a nenechaly nikoho na pokoji. Po čase se vymýšlení příběhů na základě dostupných dat stává neoddělitelnou součástí vaší mentality. Není proto divu, že se v minivýzkum a minipříběh zvrtne i obyčejné houbaření. Vše odstartovala obyčejná igelitka, která dokázala pojmout stopy po jedné bezvýznamné osobnosti Minulou neděli jsem vyrazila do lesa na houby. Po čase mě začalo rozčilovat, že žádné nerostou. Čím déle nerostly, tím více jsem si všímala odpadků všude okolo. Asi abych mohla sbírat alespoň něco :) Můj mozek v tom měl trochu hokej. Chvíli hledal houby, chvíli zase odpadky. Než našel opuštěnou igelitku a dostal nápad. V copywriterské mysli se začal rodit námět na malý příběh. Tomu musel předcházet mini sociologický výzkum. Rozhodla jsem se sestavi

To je pořád samé předsevzetí, jak bude člověk psát reporty z akcí hned druhý den, maximálně o víkendu, a skutek zase někam utek :) Ale má to i svá pozitiva. Třeba když najdete své skoro rok staré poznámky z loňského Copycampu a váš Google kalendář hlásí, že příští čtvrtek máte vyrazit na další . Tahle skutečnost se pak nabízí jako skvělá příležitost dohnat resty a udělat revizi toho, co z loňského ročníku zůstalo aktuální dodnes. Tak tady to je! On-line obsah se stále více ptá po smyslu. K čemu to, co děláte on-line, vlastně je. A co to lidem dá? 8. ročník se věnoval, tak jako většina konferencí loňského roku, většímu důrazu na smysluplný obsah a kontext. Pak tu nechybělo ani téma sociálních sítí a lepší produktivity práce. Následující postřehy vám i dnes pomůžou nastínit, jak se svým on-line obsahem dokážete vystoupit z nekonečné šedé on-line řady. A ještě se při tom nezblázníte.  1. Bloguj, ale chytře. Do firemního blogu musíte zapojit selský rozum a kromě copywritera

Pearl Harbour, Cocteau, zákopová válka, fotka Hitlera s jeho vlčákem, knihy Tolstého. V knize mají hlavní slovo zvířata, se kterými si prostřednictvím jejich zážitků, pozorování a úvah hezky zopakujete dějepis. Jejich příběhy vám často naskytnou příjemný AHA efekt. Čtete příběh obyčejného zvířete a to se ke konci kapitoly díky větě či dvoum úplně promění ve vašich očích. Zjistíte totiž, že jste měli krátké dostaveníčko s  tvory, kteří se nevědomky ocitly v kolbišti dějin a plamenných lidských ambicí . Podívejte se na historické milníky a významné osobnosti očima zvířat Od hodin dějepisu už uplynulo hodně vody, takže jsem při čtení často utíkala ke Googlu pro pár odpovědí. Třeba u Henry Lawsona (australská literatura mi totiž nic moc neříká) a Mitchella. Nebo u Colette, jejíž existence zůstala zaprášená na poličkách mých vzpomínek. Nezbylo, než je zase osvěžit. Tím jsem se seznámila i s francouzskou umělkyní Missy (Mathilde de Morny) , milenkou Colette. Její vzhled a osud mi př

Dobrý nápad potřebuje čas od času každý. Buď hledáte dobrý nápad na sobotní oběd, dárek pro kamaráda nebo na nový článek, web, stavbu či odlišnou firemní prezentaci. Jenže on ten nápad většinou neštráduje ulicí vaší hlavy sám. Dobíhají a předbíhají ho i jiné nápady. Jak zjistíte, který z nich je ten pravý a bude opravdu fungovat? Na to odpovídá kniha Sprint autorů z Google Ventures. V češtině ji vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing . Komu se kniha Sprint hodí? studiím navrhujícím weby a e-shopy lidem, kteří tvoří on-line obsah architektům designerům (oblečení, produktů, softwarů atd.) tvůrcům reklam lidem a firmám hledajícím adekvátní firemní identitu start-upům neziskovým organizacím hardwarovým produktům Sprint vám usnadní rozhodování. Ať upravujete svou prezentaci, nebo uvádíte na trh novou značku a produkt Tahle technika se dá využít stejně dobře u velkých projektů jako u dílčích činností , které ale budou mít velký vliv na celek. Ať už se chystáte před