Věděli jste, že byl George Orwell chvíli bezdomovec? V roce 1935 vydal tehdejší bídu knižně

George Orwell svou obsáhlou autobiograficky laděnou reportáž o bídě napsal v roce 1931, vydal ji o čtyři roky později. S tulákem a bezdomovcem si slavného spisovatele na první dobrou nespojí úplně každý, ale o této životní etapě napsal útlou knihu. Letos ji vydalo nakladatelství Argo. Poodhalí vám život a možnosti chudých lidí v Paříži i Londýně. I když se jedná o subjektivně pojatý příběh, při jeho čtení se cítíte jako sociologové a výzkumníci, které vzal autor na krátkou dobrodružnou výpravu po noclehárnách, otrocké práci a charitativních organizacích.

Seznámíte se s brutálními osudy; lidmi, kteří měli smůlu nebo těmi, kteří prostě v bídě vyrostli. Vše vám ale přiblíží přirozeně a tak nějak samozřejmě.



Kniha Na dně v Londýně a v Paříži nenabízí ufňukané láteření nad nespravedlností světa. Orwell popisuje bezdomovectví jen jako odlišný životní styl. Nic zvláštního

George Orwell v knize vystupuje jako pozorovatel, který ke svým zkušenostem přistupuje s určitou mírou zvědavosti, smíření a osvěžujícím odstupem. Nenajdete tu touhu po laciném soucitu, ani ublíženou sebelítost. Orwell své období na dně popisuje s neuvěřitelným nadhledem a tím vrací tématu bezdomovectví potřebnou lidskost. V jeho knize se během dobrodružné cesty setkáváte s různými povahami a příběhy lidí. Nikoliv bezdomovců, ale lidí. To dává knize úplně jiný rozměr.

Opravdu, když si člověk uvědomí, že tulák je jenom spoluobčan, který je nezaměstnaný a kterého zákony přinutily, aby žil jako tulák a vagabund, pak tulák-netvor zmizí. Samozřejmě netvrdím, že většina tuláků má dokonalý charakter; pouze tvrdím, že to jsou normální lidské bytosti, a pokud jsou horší než jiní lidé, pak je to důsledek, a nikoli příčina jejich způsobu života. (str. 222)



Vydejte se s autorem na dobrodružnou cestu, která trvá přesně 233 stránek

Postupně vám odhalí své začátky a posléze i poznatky ohledně každodenního života, radostí a problémů londýňské a francouzské „spodiny“ z roku 1931. Ukáže vám, jak se dá bydlet a jíst za minimum peněz; kolik dní jste schopni vydržet bez jídla; jak funguje hierarchie tuláků nebo kvůli čemu se nejčastěji hádají; kde pracují a za co utrácí.

Během čtení máte pocit, že vás provádí jako nováčky vzdáleným světem. Otevírá vám realitu lidí, kteří měli v životě smůlu a najednou zjistili, že jim nezbyly peníze vůbec na nic. A cítí se bezradní.

Orwell vás v krátké knize naučí, jak v takových podmínkách chodit. Vodí vás za ručičku a ukazuje, co znamená být chudý v roce 1931 a jak se v nezvyklém prostředí zorientovat. Nakouknete do různých útulků pro bezdomovce, dozvíte se, jak do nich propašovat, co tam nepatří. Ukáže vám, kde se dá každý den (nebo alespoň každý 3.) sehnat jídlo zdarmo. Jídlem se povětšinou rozumí krajíc chleba s margarínem. Dokáže vám, že i na takové dietě můžete přežít několik měsíců.

Velmi rychle vás zbaví strachu, co se s vaším zdravím stane, když nebudete jíst vyváženou stravu. Protože na takový luxus, jakým je volba jídla, rychle zapomenete. Předvede vám, jak vydržet 16hodinovou pracovní dobu v luxusním hotelu, kde pracujete za 4 lidi a dostáváte absolutní minimum, které sotva stačí k přežití. 




Autorovy zkušenosti s bezdomovectvím a chudobou jsou platné dodnes

Kromě příběhů tu ale najdete i krátká zamyšlení o problematice bezdomovectví, nuzné práci a tuláctví. Rezunují tu stigmata, která na lidech na ulici ulpívají i dnes. Stále probíhá určitá démonizace chudých lidí, kdy na ně společnost nenahlíží jako na rovnocenné lidské bytosti.

Stojí za to, abych řekl něco o sociálním postavení žebráků, protože když se s nimi člověk spřátelí a pozná, že to jsou normální lidské bytosti, musí se ho nutně dotknout zvláštní postoj, který k nim společnost zaujímá. Zdá se, že lidé cítí podstatný rozdíl mezi žebřáky a normálními "pracujícími" lidmi. Žebráci tvoří samostatnou kastu - jsou to vyděděnci stejně jako zločinci nebo prostitutky. Pracující lidé "pracují", žebráci "nepracují"; jsou to parazité, už ve své podstatě bezcenní. Považujeme za samozřejmé, že žebráci si na živobytí nevydělávají, zatímco zedník nebo literární kritik si na ně "vydělává". Jsou pouhým vředem společnosti; tolerovaným, protože žijeme v humánní době, ale ve své podstatě zavrženíhodným. (str. 191)

Když se na to člověk podívá blíže, zjistí, že mezi živobytím žebráků a nespočetné řady úctyhodných lidí není žádný podstatný rozdíl. Říká se, že žebráci nepracují; ale co je to vlastně práce? Nádeník pracuje, když se rozmachuje krumpáčem. Účetní pracuje, když sčítá čísla. Žebrák pracuje, když stojí venku za každého počasí a dostává křečové žíly, chronické bronchitidy apod. Je to řemeslo jako každé jiné; ano, je zcela neužitečné, ale vždyť spousta úctyhodných povolání je také bez užitku. (str. 191) 

Když se s tuláky nebo lidmi bez domova potkáme, máme tendence je ignorovat, přehlížet a uhýbat pohledem, který možná vede strach, abychom neskončili taky tak. Protože ve světě bez peněz by byla většina z nás ztracená

Dalším zajímavým tématem je charita a to, jak je podobný koncept ze své podstaty nevolnický. Slovy autora jde o improvizované vězení, kdy musíte poslouchat lidi a dělat věci, které vám nejsou sympatické. Za trochu jídla nebo střechu nad hlavou. Alespoň v době Orwella a jeho toulavých let. Shrnuje to v posledním odstavci knihy: 

Je zvláštní, jak někteří lidé považují za samozřejmé, že mají právo kázat vám a modlit se za vás, jakmile váš příjem klesne pod určitou hranici. (str. 200)



Díky lidskosti, se kterou Orwell na téma bezdomovectví a chudoby pohlíží, se vám zmiňované osudy vryjí hlouběji pod kůži

Po přečtení knihy ucítíte, jak tenká hranice vás od podobného světa dělí i dnes. Bezdomovectví a chudoba už nebudou nic nemyslitelného a vzdáleného. Dojde vám, že jsou mnohem blíž, než jste si mysleli. 

Rozhodnout se jít za svým snem totiž nemusí znamenat jen cestu plnou štěstí a naplněný život, který časem nevyhnutelně dospěje k úspěchu. Není neotřesitelným pravidlem, co se tak často skloňuje nejen v manažerských brožurkách, že stačí vytrvat a tvrdě pracovat. Nutně neplatí, že když budete vytrvalí a poctiví, tak uspějete. Ono se to v určitém bodě může všechno hezky podělat a vy skončíte na dlažbě. Doslova. 

Orwellova kniha vám pak může sloužit jako praktický průvodce. Budete alespoň tušit, co od podobného života můžete očekávat a na co se připravit. I když je rok 2018, po přečtení této knihy už pro vás bezdomovectví nebude jen nějaké vzdálené scifi. Spolu s autorem na něj nahlédnete reálnýma očima a začnete ho brát jako určitou fázi životní cesty.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tady je. Slovník pro začínající fanoušky MMA

Spisovatel Witold Gombrowicz nasazuje umění i dospělosti "prdelku"

V knize Rekonstrukce pochopíte, proč přežít vždy neznamená vyhrát