Copywriteřina

Jsem dítě z bytového domu, takže mě odmala fascinovala realita sdíleného bydlení. Udivovalo mě, jak na jednom místě, v desítkách izolovaných buněk dokáží žít v těsné blízkosti hromady cizích lidí. Nechtěně tu sdílet své životy. Hádky, sex, rodinné oslavy, běžné rozhovory, telefony na balkonech . Jsou si blízcí jako partneři, ale zároveň mají tolik diskrétnosti, aby si udržovali patřičný odstup. Když jste pravidelnými svědky vášnivého sexu souseda, znáte po čase jeho rytmiku i vzdechy. Ale když ho zanedlouho míjíte na chodbě, je to pro vás zase jen "cizí" člověk. Jakoby hranice sousedských vztahů definovaly právě zdi. Soukromí ostatních s nimi sdílíte jen ve svém soukromí. Za hranicí bytu se blízkost rozplyne. Nasadíte profesionální výraz zkušeného spolubydlícího a kráčíte chodbou nepoznamenaní.  Kolektivní bydlení: mama hotel bez mámy Knize Bydlet spolu jsem propadla už po 11 stranách. Právě tady jsem totiž našla svůj splněný sen - koldomy (kolektivní domy). Velké bytové do