Copywriteřina

Zkoušeli jste někdy bedlivě mapovat své myšlenky, když chodíte krajinou? Nebo když se nacházíte v náročné životní situaci? Pokuste se vybavit, co vás napadá. Jaké úvahy se vám honí hlavou. Helle Helle z podobného hloubání sestavila příběh Bente, hlavní hrdinky jejího čtvrtého románu Na dně. Na pozadí samoty a odcizení se tu rozplétají vztahové pavučiny několika lidí, kteří k sobě nečekaně přilnou. Krátký příběh dříve úspěšné spisovatelky, která se začala ztrácet Kniha začíná hledáním místa, kde by si spisovatelka mohla poplakat. Nasedne na autobus, rozhlíží se po krajině, až se ocitne na dánském ostrově, kde v doprovodu svého kufru vystoupí na zastávce. Právě autobusová zastávka, projíždějící mladík na kole, monterky, kufr na kolečkách a absence dosavadního života tvoří klíčové prvky příběhu. Bente se tu zastavila a už se nechce vrátit zpět. Vy a možná ani ona přesně neví proč. Pomalu se tu rozvíjí příběh plný přátelství, potlačených vzpomínek, rekapitulací a integrace nezn

Kromě psaní jsem byla už odmalička vášnivou průzkumnicí filmů a seriálů. Když mi bylo necelých 19, vydala jsem se na den otevřených dveří na FAMU. V té době jsem totiž koketovala s myšlenkou, že spojím své tři koníčky (psaní, četbu a filmy) v jeden a budu se věnovat scénáristice. Přistoupila jsem k celému nápadu s pokorou a začala nákupem knížky Screenplay for dummies. Sedla jsem si s ní na náměstí a začetla se do první stránky. Hned v úvodu čekal úkol. Rozhlédnout se kolem sebe a zaznamenat tamní dění. Nebylo to nic těžkého, díky psaní jsem tohle dělala celkem často. Sepsala jsem, myslím, 2 stránky a pokračovala ve čtení. Ale ne na dlouho. Podle knihy jsem totiž zapomněla na vše podstatné pro film - konkrétní popis věcí, které pozoruji. Čas, kdy se příběh odehrává; místo, kde se vše děje; podobu postav apod. Prostě jsem své nápady a vjemy nedokázala přenést na papír tak, aby je zvládlo i plátno. Dnes se mi to zdá neuvěřitelné, ale tehdy jsem to okamžitě vzdala a raději se dál věnovala