Copywriteřina

Na surrealistickou povídku beatnického prozaika Richarda Brautigana jsem narazila na podobně surrealistickém místě. Na Instagramu. Nevím, jestli mě zaujal víc osud jejího autora nebo samotný děj. Richard Brautig byl v 60. letech minulého století stejnou celebritou jako Jimi Hendrix, Janis Joplinová nebo Bob Dylan, ale já se o něm dozvěděla až letos. Na jeho krátký výlet do neexistující země a utopistického společenství budu ještě chvíli vzpomínat. Územím jáMOR vás provází postava, která může mít jakékoliv jméno Celý příběh se odehrává v komuně jáMOR, kterou vám představí zdejší starousedlík. Píše knihu, rád spí a pravidelně chodí na společné jídlo. Zdejší svět vám ukazuje z jeho každodenní perspektivy. Název komuny jáMOR se odvíjí od absence ega. Ti, kteří svému egu podlehnou, zde dlouho nevydrží. Občas se neubráníte dojmu, že utopistická atmosféra jáMORU je tím, po čem v dnešní společnosti tolik toužíme. Všichni se k sobě chovají slušně, jednají narovinu, neexistuje tu soutěži

Zkoušeli jste někdy bedlivě mapovat své myšlenky, když chodíte krajinou? Nebo když se nacházíte v náročné životní situaci? Pokuste se vybavit, co vás napadá. Jaké úvahy se vám honí hlavou. Helle Helle z podobného hloubání sestavila příběh Bente, hlavní hrdinky jejího čtvrtého románu Na dně. Na pozadí samoty a odcizení se tu rozplétají vztahové pavučiny několika lidí, kteří k sobě nečekaně přilnou. Krátký příběh dříve úspěšné spisovatelky, která se začala ztrácet Kniha začíná hledáním místa, kde by si spisovatelka mohla poplakat. Nasedne na autobus, rozhlíží se po krajině, až se ocitne na dánském ostrově, kde v doprovodu svého kufru vystoupí na zastávce. Právě autobusová zastávka, projíždějící mladík na kole, monterky, kufr na kolečkách a absence dosavadního života tvoří klíčové prvky příběhu. Bente se tu zastavila a už se nechce vrátit zpět. Vy a možná ani ona přesně neví proč. Pomalu se tu rozvíjí příběh plný přátelství, potlačených vzpomínek, rekapitulací a integrace nezn

Kromě psaní jsem byla už odmalička vášnivou průzkumnicí filmů a seriálů. Když mi bylo necelých 19, vydala jsem se na den otevřených dveří na FAMU. V té době jsem totiž koketovala s myšlenkou, že spojím své tři koníčky (psaní, četbu a filmy) v jeden a budu se věnovat scénáristice. Přistoupila jsem k celému nápadu s pokorou a začala nákupem knížky Screenplay for dummies. Sedla jsem si s ní na náměstí a začetla se do první stránky. Hned v úvodu čekal úkol. Rozhlédnout se kolem sebe a zaznamenat tamní dění. Nebylo to nic těžkého, díky psaní jsem tohle dělala celkem často. Sepsala jsem, myslím, 2 stránky a pokračovala ve čtení. Ale ne na dlouho. Podle knihy jsem totiž zapomněla na vše podstatné pro film - konkrétní popis věcí, které pozoruji. Čas, kdy se příběh odehrává; místo, kde se vše děje; podobu postav apod. Prostě jsem své nápady a vjemy nedokázala přenést na papír tak, aby je zvládlo i plátno. Dnes se mi to zdá neuvěřitelné, ale tehdy jsem to okamžitě vzdala a raději se dál věnovala

Je sobota ráno. Čas vydat se pro snídani. Po týdnu, kdy snídám v kavárnách nebo nad klávesnicí, je takový začátek dne jako zjevení. Se snídaní totiž sháním i ty nejobyčejnější věci v těch nejvíc obyčejných místních obchodech. Sama pluji ulicemi a nakupuji zeleninu v malém stánku, který už tu stojí desítky let. Jídlo vybírám v koloniálu s prodavačkam v zástěrách a pro víno se stavuji u pána, který tu provozuje jedinou kavárno-vinárnu s normálním espressem. Cestou potkávám paní ze zdravé výživy. Píše křídou něco na tabuli a s úsměvem mě zdraví. Jsem překvapená, že si mě pamatuje. Žiju tu asi 2 roky, ale pořád jsem tu dost cizí. Na malém městě to překvapivě není nic těžkého. Alespoň v případě, kdy chcete zůstat v anonymitě tak urputně jako já. Má to totiž něco do sebe. Chodíte ulicemi a hlídáte si jen svůj klid. Nemusíte se rozhlížet, skenovat procházející postavy, zda se náhodou neshodují se seznamem obličejů vašich přátel a známých. Jdete ven a pořád jste sami. Lidé jsou jen parkurov

Po pěti letech copywriterské práce se začnete trochu ošívat. Zjistíte totiž, že vás ta práce sice baví, ale něco tomu chybí. Po očku se poohlížete, co se nabízí za rohem. Ať už v ostatních firmách, nebo v oboru. Mně se týkala ta druhá varianta. Začala jsem se zajímat, kam by se má práce dala posunout. Ve firmě jsme se často potýkali s tím, že naši několika měsíční práci nakonec zazdily doručené fotografie a videa klientů. Jejich kvalita byla nedostatečná i v případech, kdy si zaplatili profesionálního fotografa. Logicky nás to dovedlo k odvážnému kroku - postarat se fotky a videa sami. S fotografiemi nám nakonec pomáhá šikovný kolega externě. Na nás tedy "zbylo" video. Najali jsme pár šikovných lidí z oboru a v týmu jsme se dohodli, kdo jim bude pomáhat a začne se rekvalifikovat. Já si vybrala to, co už stejně vlastně dělám. Vymýšlení příběhů a psaní scénářů. Jako copywriter neustále přetváříte vstupní informace na příběhy Pro svou práci si copywriter musí být schopný

V pátek v noci obvykle zatáhnu venkovní rolety, aby v ložnici panovala absolutní tma. I v 16:00 si tam musíte svítit mobilem. Ten nechávám v pracovně, abych na něj a na čas nemusela myslet. Spím a těším se, že se probudím až ve chvíli, kdy se na tom s mozkem a tělem dohodneme. Bude totiž sobota a my budeme doma samy. Sobotní ráno je jiné už při probouzení. Mám ráda ten pocit, kdy máte ještě zavřené oči, ale už víte, že tohle je konečná. Že už nezaberete. Ale ještě si necháte pár desítek vteřin, abyste setrvali v tom poklidném prostoru bez tvarů a barev. Většinou si v něm připomínám obrazy snů. Přivolávám je zpět a skládám z nich na přeskáčku příběh, který se v mé hlavě tak nedávno odehrál. V takový moment musíte jednat rychle, jinak rodící se den rozfouká sny do ztracena. U snídaně si je pak zapíšu do deníku. Tím mi uvíznou v paměti a nepropadnou se zpět do hlubin nevědomí. Později se jimi šťourám po vzoru Jungovských metod a pohrávám si se všemi možnými interpretacemi. Pomalu p

Občas člověk potřebuje v práci nakopnout . Pak zamíří buď ke kávovaru, kolegovi, kterého naštval, nebo brainstormovat k flipchartu. V kreativní profesi máte na dosah všechny tři možnosti. Zatímco první dvě zafungují pro většinu povah, u té poslední je to trochu složitější. Kdy je lepší brainstormovat a kdy se naopak vyplatí pracovat v tichu a samotě? Tvorba je proces, který potřebuje čas. V určité fázi vyžaduje samostatnou práci bez dalších rušivých myšlenek a nápadů V copywritingu se bez spolupráce s ostatními profesemi neobejdete . Bohužel i bohudík. V přípravné fázi musíte komunikovat s klienty, jejich zákazníky i svými spolupracovníky. Zkoumat, co je potřeba sdělit a jakým způsobem. Musíte nastavit celý projekt tak, aby fungoval ke spokojenosti všech. Proto s ostatními musíte hodně mluvit, korekturovat a klidně i brainstormovat. V této etapě nemáte jako profesionál na výběr. Pak ale přichází proces tvorby. Tady se z výzkumníka stáváte umělcem . Každý by měl tvořit v

O copywritingu se říká, že se svou formou velmi podobá poezii . Na malém prostoru musí sdělit všechno podstatné. V reklamním on-line světě je málokdo ochoten číst propracované slohy. Jak ale úsporného a výstižného stylu dosáhnout? Jako copywriter si musíte osvojit umění kondenzovaného jazyka. Dobře se to trénuje na poezii Tvořit výstižné a krátké texty  bývá problematické. Nejde totiž jen o jejich délku, ale také srozumitelnost a přesnost. Většinou vás navíc tlačí čas. Vymýšlet nadpisy, claimy, názvy bývá   občas dřina, která se dá ale natrénovat. Účinnou pomůckou je četba poezie. Básníci vás naučí, jak si s jazykem srozumitelně hrát a dostat do textu potřebnou dávku šmrncu.  O tom, proč je poezie v životě textařů důležitá, jsem psala už tady. Básně dokáží vtěsnat silný příběh i do dvou krátkých řádků . Jsou jasným důkazem toho, že to jde i bez vypiplaných souvětí a detailního vysvětlování. Na nic takového stejně nemáte u nadpisů nebo reklamních sloganů prostor. Znovu mi t

Poslední tři měsíce jsem strávila s knihou Jak číst romány jako profesor . S čistým svědomím ji mohu doporučit každému, koho zajímá literatura. Nečekejte od ní ale žádnou vědeckou studii, spíš odlehčené čtení a velmi volné zamyšlení nad tím, proč jsou romány tak oblíbené a co jsou vlastně zač. Dozvíte se tam třeba, co všechno dokážete odhadnout už na první straně . Také bylo fajn podívat se na tenhle žánr trochu techničtějšíma očima. V lecčem mi tvorba románu připomínala dnešní fungování na sociální síti Instagram. Román je vykonstruovanou realitou, která se tváří jako skutečný příběh plný reálných situací. Stejně jako Instagram Nebudu tu dlouze filozofovat, během čtení této knihy vám postupně začne vyvstávat analogie mezi románem a realitou na Instagramu. Autoři románů vytváří fiktivní svět na základě reálných kulis. Podobně tvoří i majitelé instagramových účtů svůj on-line příběh. Snaží se, aby jim uživatelé uvěřili a díky pravidelně přidávanému obsahu postupně budují p