Copywriter pořád myslí na výzkum a příběh. I když jede jen na houby

Jako copywriter jste placen za to, že vymýšlíte příběhy. Pro různé lidi, společnosti, kampaně. Vždy začínáte výzkumem, abyste našli potřebné styčné body, ze kterých je poskládáte. Následně je musíte okořenit tak, aby byly důvěryhodné a nenechaly nikoho na pokoji. Po čase se vymýšlení příběhů na základě dostupných dat stává neoddělitelnou součástí vaší mentality. Není proto divu, že se v minivýzkum a minipříběh zvrtne i obyčejné houbaření.



Vše odstartovala obyčejná igelitka, která dokázala pojmout stopy po jedné bezvýznamné osobnosti

Minulou neděli jsem vyrazila do lesa na houby. Po čase mě začalo rozčilovat, že žádné nerostou. Čím déle nerostly, tím více jsem si všímala odpadků všude okolo. Asi abych mohla sbírat alespoň něco :) Můj mozek v tom měl trochu hokej. Chvíli hledal houby, chvíli zase odpadky. Než našel opuštěnou igelitku a dostal nápad. V copywriterské mysli se začal rodit námět na malý příběh. Tomu musel předcházet mini sociologický výzkum. Rozhodla jsem se sestavit profil obyčejného návštěvníka jednoho úseku v konkrétním lese, kterému není trapné používat les jako odpadkový koš. Do karet mi hrálo, že hmatatelná data ležela na každém 10. kroku. Do děravé igelitky se otisky této "persony" bez problému vešly. 




Příběhem vás provede persona Vladimír. Ukáže vám, jak zhruba vypadá nezodpovědný návštěník v určitém výseku lesa

Persona se v marketingu používá jako smýšlená osoba, kterou si definujete ještě před přípravou on-line obsahu. Detailní popis fiktivní postavy většinou skládáte z různých druhů dat (Google Analytics, informací od zákazníka, internetových diskuzí atd.). S tímto "člověkem" si totiž lépe představíte, jak vypadá typický zákazník v daném oboru. Snáz pak vytváříte užitečný obsah, který bude mezi cílovou skupinou dobře fungovat. Persony dostanou jméno, specifikuje se jejich gender, příjmová skupina, zájmy, místo pobytu apod. Tvoří nedílnou součást obsahové strategie - o ní zase více tady

Moje persona se bude jmenovat Vladimír. Je mu 45 let a pracuje v nedaleké automobilce. Bydlí ve vesnici blízko lesa a začal trpět krizí středního věku. Dbá na správnou životosprávu a pravidelný pitný režim. Má rád přírodu a pohyb. Ve volném čase chodí do lesa, kde zřejmě čeká na svou milenku. Podíváme se, jak jeho fiktivní výprava do lesa může vypadat.

¨

Vladimír je praktický muž. Recykluje nádoby, do kterých může sbírat houby nebo borůvky. Nejraději má ty od krémžské hořčice

Nedá se říct, že by mu recyklace byla lhostejná. Dnes se Vladimír vydává na borůvky a brusinky. Doma najde prázdnou nádobu od krémžské hořčice. Pečlivě ji umyje a natěšeně vyráží do lesa. Po půl hodině ale zjišťuje, že požadované plody nerostou a nebo jsou menší než vloni. Vztekle švihne nádobou o zem a rozhodne se, že si čas raději zkrátí bezcílným bloumáním po lese. Čeká totiž na svou milenku. Recyklace mu je najednou volná a nádobu nechává jejímu osudu. Zkouší hledat alespoň houby.



Chápe, že pitný režim je důležitý. Důvěřuje tradičním značkám

Vladimír je požitkář a nebojí se zkoušet nové věci. Ve svém věku už rozumí důležitosti pravidelného pitného režimu. Zároveň si uvědomuje, že pokud chce vypadat dlouho zachovale, nemůže se ve volných chvílích osvěžovat jen alkoholem. Do lesa tak obvykle vyráží vybaven perlivou vodou, ochucenými minerálními vodami, kofolou a když má za sebou těžký týden, tak i plechovkou Kozla. Ctí tradiční značky a rád to dává na odiv. Dekoruje prázdnými i nedopitými lahvemi své okolí. Když nemůže sbírat oblíbené plody, baví se alespoň lahvovým guerilla marketingem. 


Když se mu nedaří najít ani houby, posilňuje se energy drinky. Doufá, že jeho jestřábí zrak dokáže proskenovat celý les

Vladimír pracuje v místní automobilce, kde funguje několikasměnný provoz. Dnes je po noční, takže si se sebou vzal i energy drink, aby dokázal být ve střehu a žádná z hub mu neproklouzla. Jelikož veškerou pozornost věnuje vyčerpávajícímu hledání malých plodů v nepřehledné zemi, nemá čas řešit, co s prázdnými plechovkami. Ty se válí bezvládně na zemi jako němí svědkové jeho neúspěšné výpravy.



Je to zkušený muž, který má styl. Ke svačině si bereme croissant

Během prodlouženého víkendu se v Paříži zamiloval do nadýchaného máslového pečiva. V blízkosti jeho bydliště je ale nemožné podobně dobrý croissant sehnat. Kupuje si alespoň balené náhražky v nedalekém obchodě. V lese už je nejméně hodinu a ví, že před odchodem domů bude potřebovat ještě hodně energie. Zakusuje se do plněného croissantu a obal hází na zem, aby mu v rukách nepřekážel. 



Není to žádný suchar. Pobyt v lese ho dokáže pořádně nabudit

Vladimír už se nemůže dočkat, až mu zazvoní mobil. V lese totiž čeká na svou milenku. Není to žádný sexuálně zdrženlivý morous. Nebojí se vyrazit ven a své libido ukojit na čerstvém vzduchu. Po dokonání aktu dbá na hygienu, proto se sebou vždy nosí zásobu papírových kapesníčků. Aby dal svou sexuální nespoutanost jasně najevo, zanechává na scéně viditelné stopy. Snad se i ostatní inspirují a přestanou své touhy schovávat doma v ložnici. Vladimír má rád dobrodružství. 



Vladimír je možná fajn chlap. Ale taky nezodpovědné čuně. Nebuďme jako Vladimír

Po odlehčeném příběhu, který v mnoha místech zavání trapností, přichází na řadu moralizující okénko. Po zkušenostech z běhání v terénu a houbaření mám pro vás takový malý tip. Noste se sebou do lesa alespoň 2 koše. Jeden na houby a druhý na odpadky. Když neporostou ty první, můžete koše naplnit tím druhým. Čeká na vás odměna v podobě dobrého pocitu, že jste udělali něco nejen pro sebe, ale i pro přírodu. Ta vás odmění klidem a uklidňujícím zátiším. Já jsem nakonec kromě pytle odpadků našla alespoň kotrč, mou nejoblíbenější mozkovitou houbu. Tak třeba budete mít taky štěstí.












Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zapomenutá Vlasta Vostřebalová Fisherová

Kolektivní bydlení: můj sen ze začátku 20. století

Bláznivá kniha Pornografie se snaží vyrovnat s dráždivou nedospělostí