Seznamte se s ženským Josefem Fritzlem z pražské Hanspaulky. A dalšími postavičkami z knihy Doupě

O knize Doupě se toho vlastně bez spoilerování moc napsat nedá. Snad jen, že se na 300 stranách rozvíjí 5 příběhů, které se v určitých místech protnou. Tyhle křižovatky se zdají pro život ostatních postav nepodstatné (vyjma pana Ptáčka). Pro daného hrdinu ale v tu chvíli znamenají hodně. Jsou totiž zdrojem strachu, úlevy, naděje i počátkem několikaměsíčního vězení.




Společným motivem všech příběhů je ztráta. Najdete ji tu ve všech formách jako ztrátu věcí, lidí, svobody nebo dalekého domova.

Všechny jsou ale jen vnějšími projevy toho samého: palčivé ztráty vlastního života. Hlavní postavy v určitém bodě ztratily kontrolu nad svými životy a obklopila je všeobjímající samota. Přestaly existovat tak, jak si přály nebo byly zvyklé. Příčinou této transformace byla nemoc, smrt, slabost, stěhování i pouhá koupě.


Květě zemřel manžel a ona najednou nemá ve velkém domě s udržovanou zahradou o koho pečovat. Akiko je vážně nemocná a kontury jejího života před nemocí se pomalu rozplývají, stejně jako se jejímu muži Hidekimu zamlžuje podoba ženy, kterou si vzal. Žije teď s nemocí, která má její tělo. Pan Ptáček žije v domácnosti, kde je vězněm uklízecích mánií své ženy. Nenápadně si ji prohlíží a pořád po ní tajně touží, ale nemůže se k ní přiblížit. Hoang sedí před obchodem své dcery na Hanspaulce, žvýká nakládaný zázvor a v duchu teskní po životě ve Vietnamu. Vzdala se celého svého života, aby nezůstala na stáří sama. Fotoaparát opouští své pohodlné místo na poličce amerického obchodu, když si ho ve slevě kupuje první majitel. O toho přijde ke konci jejich úprku.


V téhle knize se toho děje hodně, ale vlastně z toho ani nestihnete mít hlavu v pejru. Vše plyne tak nějak přirozeně.


O žádném z příběhů nepochybujete, protože je Jakuba Katalpa dokázala vystihnout se vší schizofrenií, která lidský život provází

Vězení, které se naučíte mít rádi a najdete si v něm svou vlastní svobodu. Lásku k druhému člověku, která je protkaná tenkými nitkami nenávisti. Touhu nebýt sám, která má za následek, že jste cizincem nejen v jiné zemi, ale i ve své rodině. Všem postavám jejich příběh věříte.



Pokud hledáte oddechové čtení a máte dost času, tak knihu Doupě přečtete klidně za jeden den. Krátké kapitoly rychle plynou. Jakuba Katalpa si v nich totiž hezky hraje se slovy. Zhotňuje v nich protikladné pocity, které možná sami znáte, ale nechávali jste je v sobě bez povšimnutí plynout.

Jo a na závěr vám dlužím vysvětlení, kde je ten pražský Fritzl v sukních?! Tady jsem rozumovala nad tím, že správný nadpis má nalákat čtenáře, ale je autorovou povinností ukojit vyvolanou zvědavost. To já tentokrát udělat nemůžu, abych vám nezkazila požitek z knihy. Takže se to dozvíte přímo mezi stránkami Doupěte. Já knihu zítra vracím do knihovny a rovnou si ji objednám. Vydalo ji mé oblíbené nakladatelství Host. Tak uvidíte, jestli to budete mít stejně. Hezký týden!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Láska, vraždění a utopistická společnost V melounovém cukru

Zapomenutá Vlasta Vostřebalová Fisherová

Bláznivá kniha Pornografie se snaží vyrovnat s dráždivou nedospělostí