Ochutnejte každodenní hrůzy protektorátu i komunismu

S Jiřím Padevětem jsem se poprvé setkala na přednášce o demokracii v Hradci Králové. Ředitel nakladatelství Akademia mi do té doby unikal. Škoda. Jeho kniha Ostny a oprátky mi připomněla dřívější vášeň pro literaturu o protektorátu a koncentračních táborech. Oproti publikacím, které jsem v pubertě četla, je jiná. Nehodnotí, nesoudí ani nestraní. To ale neznamená, že se v příbězích rozmělňuje hranice mezi dobrem a zlem. Ta zůstává velmi pevná. A možná o to mrazivější.

Nacistické dozorce, komunistické vyšetřovatele i jejich oběti sledujete v krátkých výsecích všedního života

Treblinka, Auschwitz-Birkenau, Jáchymov, Ukrajina, Ležáky, Pankrác, Valdice. Místa, která v kontextu druhé světové války a komunismu budí tísnivé asociace. Příběhy. Jména. Ani o ty není v knize nouze. Potkáte se tu s mladým Hitlerem, Hertou Kašparovou, Annou Frankovou, hercem Zdeňkem Štěpánkem, Janem Palachem, zbídačeným knězem Toufarem nebo Bohumilem Hrabalem.

Většina knihy zachycuje atmosféru protektorátu a nacistické okupace. Poodhaluje krátké úseky každodenního života dozorců v koncentračních táborech, jejich obyvatel, nacistických pohlavárů, odboje i obyčejných lidí. Každá kapitola má maximálně 4 strany. Ačkoliv se v nich odehrávají dramatické okamžiky, jazyk zůstává úsporný a věcný. Nemarní čas zbytečnými přídavnými jmény, ani jinými kudrlinkami. Text jde na dřeň. Popis všedních zážitků mrazí.  

Michal začal kuckat, a tak raději vyšel z domu. Posadil se na schod a díval se na slunce klesající k obzoru. Fredy Hirsch vyšel za ním, posadil se vedle něj a díval se stejným směrem. Trochu tam překážel ostnatý drát. Řezal slunce na plátky.

Takzvaný rodinný tábor v Auschwitz-Birkenau (str. 61)

Zítra se mu vůbec nebude chtít obléknout uniformu a odjet zpět do Auschwitzu. Mysl mu vrátila do nosu ten kouř a zápach. Ale hlavně si nesmí zapomenout koupit repelent. V létě je tam spousta komárů. Vzal si jahodu a otočil stránku knihy.

Lipsko, červen 1944 (str. 63)

Jiří Padevět v žádném příběhu nepořádá hon na čarodejnice. Věcně a obyčejně přistupuje k obětem i vykonavatelům bestiálních činů. Nikoho nepranýřuje, ani nevyzdvihuje. Se všemi postavami zachází stejně. Zdá se, že se zajímá jen o daný okamžik. Se vší všedností a obyčejností. Forma vyprávění tak zůstává konzistentní. Klidná, tichá, úsporná. Skvěle pracuje i s napětím a brutalitou, pro kterou nepotřebuje opulentní scény. Strohý vyprávěcí styl se s nimi úderně vypořádá na úrovni 4 vět. 

Najednou mu voda začala připadat zase hodně horká a chvíli měl pocit, že na něj jde infarkt. Pak se uklidnil, ale přece jenom pustil studenou vodu. Nejde o krk. Slovo krk ho pobavilo a řekl si ho několikrát nahlas. Zítra půjde o krk Miladě Horákové. Josef Urválek se potopil až po hrudník a začal si broukat píseň z dětství. (str. 109)

Došel k automobilu, odemkl a nastartoval. Pak Ladislav Mácha vyjel z náměstí v Sobotce směrem k Valdicím. Šťoural se jazykem v zubech, hledal zbytky masa a myslel na to, že se zase pořádně nají, až se ten flanďák Toufar konečně přizná. (str. 111) 

Už samotný přebal knihy lecos napoví. Na nic si nehraje a nic nepředstírá. Upracovaná ruka si sladí nápoj v oprýskaném hrnku. Tak jako několik postav z knihy. Tak jako my. Naši rodiče. Prarodiče atd. Každodenní rituál, který nic neznamená. Ale může.


Kniha má jen 130 stran, ale nepřečtete je za jedno odpoledne. I když má každá kapitola jen pár stran, válečné i poválečné hrůzy se vám dostanou pod kůži. Navíc je tu množství historických odkazů, které si z dějepisu nemusíte pamatovat. Tak hledáte. Bez toho je požitek z knihy poloviční. Takže se připravte na pár hezkých odpolední s knihou, která o druhé světové válce i době po ní mluví jinak než ostatní. Za mě je rozhodně hodná vaší knihovny.

V době koronovirové ji seženete on-line třeba v Kosmasu.

Kdybyste toužili po oddechovější knize, která se věnuje tématu každodennosti, zkuste tuhle. Koupit se dá taky v Kosmasu.